Prvně v zimních Tatrách

Na konci loňského roku, 26. – 30. prosince 2017, jsem se spolu s dalšími členy našeho oddílu vydal na tradiční akci ve Vysokých Tatrách, nově zvanou Ropákův memoriál, na počest tragicky zesnulého skialpinisty a horolezce Romana Tyla přezdívaného Ropák. Byl to můj první lezecko - lyžařský zážitek ze zimních hor, ale naštěstí jsem v tom nebyl sám, stejně jako já na tom byli i kamarádi Kryštof Panovec a Rosťa Vilém, s kterými jsme se vzájemně podpořili a společně čerpali první zkušenosti ze zamrzlých hor.

Bydleli jsme na Téryho chatě v Malé Studené dolině. Nečekali jsme, že výstup
na chatu bude vůbec nejnáročnější částí celého výletu. Už na Velkém Hangu jsme se potýkali se silnými poryvy větru. Ty nás pak bohužel provázeli většinu času, který jsme v Tatrách strávili. Avšak ani to nám nezabránilo v tom, abychom každý den alespoň na chvíli vylezli z chaty, a nanečisto si vyzkoušeli zatloukat štandy v ledu, v zmrzlých drnech trávy, zalezli si krátké ledy, pořádně si zabrodili ve sněhu a někteří z nás si sjeli větší prašanový svah. Během těchto krátkých vycházek se nám podařilo shodit mini lavinu, ztratit cepín, vypnout mačku v takřka kolmém zledovatělém svahu a opět ji dokonce hned 2x zapnout, uhnat si největší puchýře, jaké jsem kdy viděl, nepočítaně spadnout během jednoho sjezdu na lyžích a ještě mnoho dalšího…

Po večerech a ve volných chvílích jsme hráli společenské hry, jako třeba Poznej Tatry, nebo kostky, jejichž pravidla mi do teď nejsou jasné, pilovali jsme slovenštinu a poslouchali zážitky mnohem zkušenějších horolezců a skialpinistů.

V den našeho odjezdu, který byl nejhezčím dnem, co se počasí týká, jsme se vydali na Sedielko a těšili jsme se na hezký sjezd. Při cestě nahoru jsme se ale já a Rosťa rozhodli, že dál pokračovat nebudeme – důvodem byly puchýře, obava ze sestupu/sjezdu jednoho z úseků, doba odjezdu vlaku a našlo by se ještě spousta výmluv. Ale alespoň já to jako neúspěch neberu, věděli jsme, že by toho na nás bylo moc a naopak bych řekl, že rozhodnutí tam nejít, pro nás bylo asi největší a nejdůležitější zkušeností z celé akce. O to víc jsme si alespoň plni sil užili běžkařsko/skialpinisticko/sjezdovou cestu plnou slalomu mezi stromy a turisty z pod Velkého Hangu na Hrebienok.

Celá akce pro mě byla moc přínosná, plná zkušeností a hezkých zážitků. Všem, kteří zde byli s námi a učili nás, ať už vědomě či nevědomě, moc děkuju. Příště jedu zas!

Václav Opletal