Erasmus - aneb zimní Slovinské Alpy

20.03.2018 20:02

V týdnu 5.3. - 11.3. jsme já (Daniel Vraj) a Václav Opletal dostali možnost jet s Erasmem do Slovinska, což pro nás byla příležitost, která se neodmítá.

Po prvním nadšení přišlo vystřízlivění v podobě nedostatku věcí do zimních hor a na zimní aktivity. To se nám naštěstí podařilo vyřešit za pomoci Petra Šišky, Hřiba a Rostíka, kteří nám oběma půjčily velké množství věcí. A tak náš výlet mohl začít.

Cesta nám utíkala rychle, ke konci cesty už byly vidět zasněžené hory a nám bylo jasné, že tenhle výlet bude stát za to. První den po seznámení jsme se rozdělili do skupinek na další den a šlo se lézt. Bohužel program byl nastaven tak, aby lidi ze stejného státu lozili pospolu a promíchávání mezi skupinami nebylo tak jednoduché. Například Chorvati a Slovinci nebo my Češi a Slováci jsme se družili bez problémů, ale Maďaři a Italové zůstávali nesmíchání i na konci pobytu.

V programu byly nachystané zajímavé workshopy a výlety, ale ne všechny nás dostatečně nadchly. Na největší slovinskou umělou stěnu nás nedostali, kdo by lozil na umělce když má za oknem Alpy :D. Interaktivní muzeum Slovinského horolezení bylo velice zajímavé, i když starším Chorvatům vadilo, že je pan přednášející skoro nezmínil a fotka Čecha (zakladatele České koče/chaty) je mezi nejznámějšími osobnostmi slovinského lezení. Malý lavinový kurz byl zajímavé nahlédnutí do pohybu a rizik v horách, ale bez komentářů a rozebrání problematiky večer u piva, si nejsem jist, jestli bych byl vůbec v horách na problém schopen adekvátně reagovat. Dále se nám tam představily 2 firmy, 1 co vyrábí skialpinistické věci jak na závodění tak na volnočasový skialp a firma vyrábějící řetězy na kola, která si udělala malé odvětví a vyrábí i „řetězy“ na boty. Mačky se to dalo nazvat jen s velkou nadsázkou. Dále nám bylo nabídnuto vyzkoušet si místnost, která se nacházela na hotelu, kde byla nasimulována nadmořská výška 4000m. 

Každý večer byla přednáška, kde byli k vidění zajímaví lidé. 1. člověk co sjel Mt. Everest na lyžích, první pár co spolu na Mt. Everest vylezli, nebo vědeckého pracovníka, co má na starost simulační místnosti. Jejich přednášky byly velice zajímavé a jediné kladené otázky přicházely vždy z české strany, jelikož jsme bažili po informacích :D.

Tak a teď to co všechny zajímá. Každý večer jsme měli brífink o sněhových podmínkách na další den a jsme velice rádi, že slovinské předpovědi se nenaplnily. Sněhové a povětrnostní podmínky byly neskutečně super. 30 cm sněhu všude někde i více, přes den teplo v noci těžká zima. Přeháňky v podobě mrholení a silného větru přicházely rychle, ale jejich trvání bylo velice krátké. Některé ledy šly dokonce lézt přes celý den.

Z aktivit jsme se převážně věnovali ledolezení, dále Vašek skialpu, já turistice. Cesta pod skálu byla jako vždy namáhavější jak celé lezení, proto jsme byli rádi, že na konci doliny byla chata Tamar s připraveným pivem, popřípadě něčím ostřejším.

Nakonec bych chtěl poděkovat Vaškovi, bez něhož bych jet nemohl a celé české ale i části slovenské skupiny z nichž jsem si udělal spoustu přátel a těším se, že je někdy ve skalách/horách potkám. Zimní hory jsou něco pěkného a kdyby mi někdo na výročce řekl, že půjdu lézt ledopády do Alp, tak bych se mu pravděpodobně vysmál. Zážitek to byl nádherný a neopakovatelný.

Autor: Daniel Vraj

Foto: Daniel Vraj, Václav Opletal, Pavel Pol Šimek, Alena Čepelková